Jako každý rok si 28. září připomeneme státní svátek, který slavíme od 28. 9. 2000 a který je spojen s jedním z prvních přemyslovských knížat sv. Václavem.

Český kníže Václav I. byl synem českého knížete Vratislava I. a jeho manželky Drahomíry, která pocházela z rodu polabských Stodoranů. Podle tradice se měl narodit kolem r. 907 ve Stochově u Libušína a měl šest sourozenců. Zemřel - byl úkladně zavražděn - 28.9. 935 ve Staré Boleslavi. Dřívější datum 28.9. 929, které do odborné historické literatury zavedl především František Palacký v 19. století, je dnes historiky považované za nesprávné.

O životě knížete Václava můžeme čerpat informace jednak z kroniky saského kronikáře Widukinda a z velkého počtu tzv. svatováclavských legend, tedy z příběhů, které líčily život a skutky svatého Václava.

Otec Václavův, kníže Vratislav I., zemřel r. 921 a vzhledem k tomu, že Václavovi bylo pouhých 13 let, vlády v Čechách se ujala jeho matka Drahomíra. S největší pravděpodobností od roku 924 nebo 925 až do své smrti v roce 935 vládl kníže Václav I. sám. Byť byl kníže Václav I. ženatý, není znám žádný jeho mužský potomek, pouze je v legendách připomínán jeho údajný syn Zbraslav.

Kníže Václav I. musel celou dobu své vlády řešit nejen neustálé spory mezi příslušníky svého rodu, spory mezi významnými šlechtickými rody knížectví, ale zejména uhájit existenci vznikajícího českého státu vedle mocného souseda na západě, východofranské říše. Východofranský král a saský vévoda Jindřich I. Ptáčník se pokusil spolu s bavorským vévodou vojensky dobýt přemyslovské Čechy na přelomu 20. a 30. let 10. století. Kníže Václav I., byť se postavil na odpor, si nepřál vydrancování země a uzavřel na svou dobu naprosto obvyklou mírovou smlouvu, ve které se zavázal odvádět poplatek, jehož výše není spolehlivě doložena, ale jednalo se o dobytek, zlato, stříbro - dle významného českého historika 19. století Františka Palackého šlo o každoroční dávku ve výši 500 hřiven stříbra a 120 volů.

Mezi knížetem Václavem I. a jeho mladším bratrem Boleslavem probíhaly spory o to, jakým způsobem mají být Čechy spravovány. Kníže Václav I. se zpravidla spokojil s formálním slibem závislosti ostatních knížat na území Čech, které si podrobil, zatímco Boleslav chtěl dosadit po celém území knížecí úředníky, kteří by především vybírali daně pro českého knížete. Za tyto peníze chtěl Boleslav vybudovat vojsko a zbavit se závislosti na saském vévodství. Spory mezi bratry byly definitivně vyřešeny zavražděním knížete Václava 28. září 935 ve Staré Boleslavi a členů jeho družiny. Tímto způsobem, bohužel naprosto běžným nejen v českých, ale i v evropských raně středověkých dějinách, se Boleslav stal novým českým knížetem - Boleslavem I. s přídomkem Ukrutný, který všechny své plány, zejména vymanění Čech ze závislosti na Sasku, uskutečnil.

Kníže Václav I. mohl tímto vstoupit do "nebeského vojska", a to jako reprezentant a ochránce Čech, neboť dle církve, která potřebovala posílit své pozice v tehdejším českém knížectví, splňoval vše, co se od svatého v raném středověku očekávalo: příslušnost k vládnoucímu rodu, prosazování myšlenek křesťanství, nezbytný "zázrak" - v případě sv. Václava např. vidění císaře Jindřicha I. Ptáčníka, jak vstupuje kníže Václav I. do císařské síně v doprovodu andělů - a také mučednickou smrt, při které je prolita krev.

Svatováclavská tradice se začala prosazovat již několik let po smrti Václava I., a to také díky jeho bratru Boleslavovi I., který si uvědomoval význam církve a patrona -ochránce pro budování státu. Svatováclavskou tradici rozvíjeli i další čeští panovníci, zejména Karel IV. ve 14. století, který nechal vyhotovit českou svatováclavskou korunu a nad hrobem sv. Václava nechal vybudovat monumentální kapli v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.

Většině Čechů se při vyslovení jména sv. Václava vybaví jezdecká socha na Václavském náměstí v Praze, na jejímž podstavci je napsáno: Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, nedej zahynouti nám ni budoucím. Tato slova pocházejí ze svatováclavského chorálu ze 12. století, který byl jakousi první českou hymnou. Slova z tohoto chorálu také najdeme na současné dvacetikorunové minci: Svatý Václave, nedej zahynout nám i budoucím, po obou stranách reliéfu znázorňujícího tohoto hlavního českého světce na koni.

Svatý Václav je patronem - ochráncem nejen Čech, ale i Moravy, také míru a sládků. Na obrazech, sochách je zobrazován se svými atributy, kterými jsou: svatováclavská (přemyslovská) orlice, dva andělé po stranách, klasy a hrozny, kopí s praporem, reliéf paládia (měděný reliéf zobrazující Pannu Marii s Kristem, který podle legendy nosil sv. Václav na prsou).

zpracoval: Mgr. Lubomír Sýkora